Úvaha
(zvětšit obrázek)V naší malé prajzské dědině se podle mého soudu nachází víc psů než lidí. Každá procházka s naší čivaví slečnou Daisy totiž tak trochu připomíná seznamovací večírek. Nebo bojový výcvik. Znáte to možná z vlastní zkušenosti.
Kolem vás se potuluje spousta postav a s každým byste se rádi seznámili. Některé vám jsou sympatické, jiné možná trochu méně. Ale život bez přátel je nuda.
Potíž je, že náš pejsek je strašně přátelský a nejraději by navázal úzký přátelský vztah s každým, koho natrefí. Bohužel takhle to ve vesmíru nefunguje.
Mimochodem, tohle jsem vám asi ještě nesdělil. Naše Daisy je nejspíš němá. Fakticky. Jednou si zkusila zaštěkat, ale nejspíš ji to nebavilo, takže další zkoumání svých hlasových projevů vzdala, a místo štěkání pořád chrochtá jako čuník.
Mně to nevadí, bo je v domácnosti alespoň klídek a pohodička a sousedé si nestěžují na nadměrný hluk. Jenže má žena občas mívá pocit, že pes by měl ňafat a vůbec. Co je to za psa, když mluví jako prase? Aha?
I vyrazili jsme jednou na očkování k veterináři a manželka mu položila dotaz: „To jsem se chtěla zeptat. Není to divné, že naše čubička vůbec neštěká?“
Zvířecí doktor prohlédl Daisy od čumáku až po řiť a pak řekl přesně to samé, co si myslím já: „Buďte ráda, nejlepší domácnost je tichá domácnost.“ Vybavil psa včeličkou do prdélky a vyrazili jsme domů.
Ale to jsem odbočil. Většina hafanů nacházejících se v naší obci jsou vyloženě nepřátelské bytosti. Malí jezevčíci, ušmudlaní kříženci, pár vlčáků a dalších psích ras, o jejichž původu netuším absolutně nic, by nejraději Daisy sežrali. Z nějakého záhadného důvodu naši milou dámu nesnáší. Nenávist k jinému z nich přímo stříká. A přitom ona by se tak strašně přátelila s každým.
Inu nejde to.
Takže z celého psího osazenstva nám zbyli jenom dva doopravdičtí přátelé. Postarší přerostlý bernardýn, co má jedno oko modré a druhé hnědé. Oba pejsánci v sobě nalezli zalíbení okamžitě, i když tohle přátelství mě stojí dost piškotů a navíc jsou rozměrově nesouměrní, jestli víte, co tím myslím. Prostě spojení těchto dvou bytostí by mohlo přinést velké biologické překvapení.
A pak boxer od pána, který bydlí těsně pod hřbitovem. Je sice fakt, že tenhle psí exemplář se nejprve snaží našeho pejska pochcat, přičemž musím uznat, že má fakt velký dostřel. Tak vysoko zvednutou pravou nohu jsem ještě nikdy neviděl a málem trefil i mé zánovní vycházkové tepláky. Ale poté Daisy přes plot přátelsky kvalitně oslintá a vše je tak vyřízeno k dennímu pořádku.
Abych vše výše zmíněné shrnul, zkusím závěrečné moudro, které ovšem platí i pro lidskou rasu: „Najít si skutečného přítele je zatraceně těžké. Ale když už ho konečně najdete, klidně se od něj nechejte i počůrat.“
Zdravíme z ranní procházky.
Původní článek: 17. října 2026, https://www.plavacek.net/daisy/2026/10/uvaha.html
